Projekt spolufinancovaný EU

 

Projekt INKLUZE A MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA V BRATRSKÉ ŠKOLE je zaměřen na kombinaci následujících témat: projektová výuka, vzdělávání a osobnostní rozvoj pedag. pracovníků škol, stáže pedagogických pracovníků, komunitní aktivity a podpora inkluzivního prostředí školy. Cílem projektu je rozvoj školy v oblasti vytváření proinkluzivního prostředí školy a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem. Realizace projektu by měla žákům školy pomoci k lepšímu chápání a respektování sociokulturní rozmanitosti, k porozumění a toleranci odlišných kultur i k upevnění vztahu k okolnímu prostředí. Konkrétně budou v projektu rozvíjeny následující oblasti a témata:

  • projektová výuka - témata: rozvíjení průřezového tématu multikulturní výchova; podpora místně zakotveného učení; rozvoj osobních a sociálních kompetencí žáků; propojování multikulturní výchovy s průřezovými tématy environmentální výchova a výchova v globálních souvislostech
  • vzdělávání a osobnostní rozvoj pedagogických pracovníků škol - témata: specifika vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem, práce s dětským kolektivem, kde jsou zařazení žáci s OMJ; příprava, vedení a hodnocení projektové výuky v oblasti rozvoje osobních a sociálních kompetencí žáků; rozvíjení osobních, sociálních a občanských kompetencí dětí, prevence xenofobie, rasismu a homofobie
  • komunitní aktivity školy, rozvíjení komunikace a sdílení zkušeností a dobré praxe s rodičovskou veřejností
  • získání zkušeností s prací s dětmi s OMJ ze zahraničí

 

 

 

Realizované aktivity v projektu:

 

Zahraniční stáž paní učitelky Heřmánkové

Termín:  1. 7. – 4. 7. 2019

Místo konání: Ysgol Llandrillo-yn-Rhos County Primary School, Velká Británie

Účel: Zjištění zkušeností pedagogů v hostitelské škole v rámci práce s dětmi s odlišným mateřským jazykem (dále jen OMJ)

Stručný popis:

Škola leží u moře ve vesnici Rhos on Sea. V každém ročníku je několik tříd.  První den jsem měla možnost projít celou školu. Návštěva pokračovala společným setkáním v hale školy. Poté jsem byla každý den v určité třídě. Dle potřeby jsme v prvních dnech pozorovala učitele i asistenta při práci, v dalších dnech jsem pak asistovala dětem s OMJ.

Ve třídách, které jsme navštívila, bylo vždy několik žáků s OMJ. Pro rychlou adaptaci nových žáků s OMJ se je škola snaží co nejvíce zapojit do společných aktivit s celou třídou. Na několik hodin anglického jazyka v týdnu chodí zpočátku do jiné třídy. Po několika měsících, když již není této hodiny zapotřebí, zůstávají ve třídě po celou dobu výuky s ostatními žáky. Dětem s OMJ se obvykle věnuje asistent pedagoga v rámci běžné práce ve třídě. Z pozorování ve třídě a rozhovorů s pedagogy vyplynulo, že nejčastěji se tito žáci ptají na méně frekventovaná či obtížnější slova a žádají vysvětlení. Obvykle však dobře rozumí poměrně brzy po nástupu do školy. To mi potvrdila i vlastní přímá zkušenost během asistence dětem s OMJ. Také jsem pozorovala, že mladší děti se v novém jazykovém prostředí učí rychleji než děti starší.

Motivující prostředí, kde má každý možnost pracovat vlastním tempem a na vlastních chybách se učí a rozvíjí, je vhodným prostředím pro děti s OMJ. Občasné neúplné porozumění zadání práce řeší každý žák individuálně. Jsou vedeni k tomu, aby požádali o radu. Delší dobu trvá dětem s OMJ porozumění a ovládnutí velštiny, která je ve škole běžně používaným jazykem. Ve velštině je často zadávána práce. V takovém případě nabídne učitel/ka ještě anglický překlad.

Z práce pedagogů na mě nejvíc zapůsobila snaha o co největší samostatnost dětí s případnou drobnou dopomocí asistenta či paní učitelky na požádání žáka. Každý žák má možnost pracovat vlastním tempem a na potřebné individuální úrovni. Škola nabízí příležitosti pro využití potenciálu dětí s OMJ (např. prezentace o daném státě, jednodušší slovní zásoba cizího jazyka, písničky apod.). Škola využívá možnosti seznámit ostatní žáky ve škole s jazykem i kulturou žáků s OMJ.

Zhodnocení:

Během stáže se podařilo naplnit vytyčený cíl. Získané poznatky jsou velmi inspirativní a v možné míře využiji své zkušenosti ze stáže v práci s dětmi s OMJ v naší škole. Jedná se především o následující poznatky: Při práci s dětmi s OMJ vést tyto děti k samostatnosti a zodpovědnosti za výsledek své práce. Vést je k tomu, aby uměly požádat o radu či vysvětlení slova, kterému nerozumí. Pro lepší sociální zapojení těchto dětí do života ve třídě a škole využít možnosti prezentace dané kultury. Žák s OMJ může představit svou kulturu ostatním i formou her, zvyků, tradic, ale i písněmi či literaturou o zemi, ze které pochází.

Blažena Heřmánková

 

 

SHALOM CHAVERIN - divadelní představení

Ohlédnutí za naším divadlem a projektem multikulturní výchovy

 

Milí diváci, herci a spolutvůrci divadelní inscenace Shalom chaverim,

posílám vám tradiční poděkování a reportáž o průběhu a výsledku naší několikaměsíční společné práce, která tentokrát skončila až v lednu.

Jak jste se mohli dočíst v programu, příprava a realizace vánočního divadla Bratrské školy byla v roce 2018 součástí projektu „Inkluze a multikulturní výchova“, který je spolufinancován Evropskou unií. Hra se proto musela týkat prolínání světových kultur, nebo seznámení s kulturními zvyklostmi, které se liší od těch „typicky českých“.

Když jsem přemýšlel, jak si mám s takovým zadáním poradit, vzpomněl jsem si, jak silně a podmanivě na mě působí atmosféra židovských písní a tanců, výtvarný dojem z artefaktů židovských domácností a muzeí, četba o židovských tradicích a svátcích, prostředí židovských synagog a hřbitovů, obrazy Marca Chagalla a taky židovské příběhy, pohádky, bajky, pověsti a legendy z knihy Osm světel, kterou jsem kdysi dostal od svých rodičů.

Nejsem znalec židovské kultury, ale intenzivně vnímám, že mě vždycky dokázala oslovit, zaujmout a přitahovat nejen svou tajemností a zvláštní krásou, ale i pohnutými osudy lidí, kteří - spojeni právě a jen svou kulturou - žili a často trpěli v mnoha zemích světa. I u nás, mezi Čechy. Žijeme se Židy v těsném sousedství už přes tisíc let, mnozí (včetně mě) máme hebrejské křestní jméno, a přesto toho o judaismu většinou víme tak málo. Proto by takový projekt multikulturní výchovy mohl být příležitostí to aspoň trochu změnit.

K seznámení našich dětí s odlišnou kulturou jsem použil nejen židovské příběhy, písně a tance, ale i svátek Chanuka, který Židé každoročně slaví přibližně v době křesťanského Adventu. To dobře souznělo s tradicí, že naše škola hrává své divadlo těsně před Vánocemi. Samotný průběh oslav Chanuky se dokonce v mnohém nápadně podobá vánočním svátkům – i proto je to údajně nejoblíbenější svátek židovských dětí.

Příběhy z knihy Leo Pavláta jsem se snažil vybrat tak, aby v nich nešlo jen o poznávání judaismu, ale především o nadčasové, všeobecně lidské hodnoty. Chtěl jsem také, aby každý příběh pocházel z některé země či oblasti, kde Židé žili a žijí – od Izraele, přes Osmanskou říši a Španělsko až po Ukrajinu. Nechtěl jsem vynechat ani území Čech. Místo nejznámějších příběhů o pražských Židech (Jak rabi Löw stvořil golema a Pinkas a hrabě) z Osmi světel jsem ale vybral vyprávění O rabínu LandauoviPražských pověstí od Václava Cibuly, které se dobře hodilo k tradiční chanukové hře drejdl. Příběh o zpívajícím muži jménem Dove, který nečekaně zbohatl a opět zchudl, je jidiš píseň Shprayz ikh mir, kterou česky otextoval a se svou kapelou Klec zpíval Martin Šmíd.

Osm příběhů – osm světel na chanukovém svícnu -  mělo dětem i divákům přiblížit tradiční způsob života Židů a zvyky, které se pojí s Chanukou. Věnovali jsme pozornost i významným postavám a událostem z židovských dějin, jako je osobnost krále Šalomouna a stavba jeho slavného chrámu, nebo téma holocaustu. Tomu se při setkání s židovskou kulturou těžko můžeme vyhnout, ale nechtěl jsem se do jeho interpretace pouštět hlouběji, už proto, že naše vánoční divadlo má divákům nabídnout především radostnou a přívětivou atmosféru. Z toho důvodu se také osudy našich hrdinů vztahovaly k obsahu židovského pozdravu Shalom (viz přiložený text divadelního programu), který se stal i názvem a hlavním scénografickým motivem naší hry.

Situací, z kterých jsem měl při přípravě divadla radost, bylo i tentokrát hodně.

Třeba hned úvodní povídání s dětmi, kdy jsme si ujasnili, co to je kultura, které kulturní skupiny s námi v České republice žijí a co víme o židech a jejich zvycích. Děti téma zaujalo a hned po skončení setkání přicházely říkat, které postavy by chtěly hrát.

Každý rok máme ve škole pro divadlo jinou hereckou konstelaci. Tři hlavní herci z loňského Labyrintu světa, kteří byli ochotní a schopní táhnout celé představení a zapamatovat si velké množství textu, Bratrskou školu v červnu opustili. To ale znamenalo novou příležitost pro spoustu dalších zájemců o výraznější role. Těch bylo ve hře Shalom chaverim mnoho a jsem příjemně překvapený, kolik nových šikovných herců se nám ve škole objevilo.

Pro spoustu z nich byla naše hra první výraznější zkušeností s mluvením na jevišti. Zvládli to všichni velmi pěkně a statečně, bez trémy a také s pomocí sběrných mikrofonů, a hlavně paní ředitelky, která si ve volných chvílích brala herce do ředitelny i do sklepa, kde je vytrvale učila hlasitě a zřetelně mluvit. To pro mě znamenalo obrovskou pomoc.

Stejně jako v minulých letech nabízely během zkoušení své skvělé nápady i děti. Například snové scény v příběhu Vařená slepice a noční výjevy v příběhu o králi Šalomounovi si herci z velké části vymysleli sami.

Po zkušenosti s loňským úspěchem dospěláků na scéně jsem si přál, aby i letos naše divadlo obohatila postava, kterou by děti nemohly zahrát přesvědčivě. A Miloš Rejchrt se role židovského dědečka ujal báječně.

Po dvou letech opět byla součástí představení živá kapela. Skvěle v ní hráli členové našeho pedagogického sboru  - paní učitelka Dáša na kytaru a pan učitel Sam na mandolínu; rodiče – Anička Kotrbová-Rejchrtová na housle a pan Kocáb na piáno; a moje kamarádka Anička Kurková na saxofon.

Součástí projektu byla i výtvarná práce. V divadle jste si mohli všimnout výstavy obrazů inspirovaných Marcem Chagallem a ve scéně se židovskou školou veliké papírové plochy plné hebrejských písmen a židovských symbolů, které se děti s paní učitelkou Norou učily poznávat a výtvarně zachytit.

Za úspěšným dokončením naší práce stojí samozřejmě mnoho lidí, kteří nám různým způsobem pomáhali. Paní hospodářka Jana jako nápověda a asistentka režie, pan Husar, který mi pomáhal s kompletací výtvarných prvků, přestože jeho syn Sebastian už k nám do školy nechodí, paní učitelka Nora jako výtvarnice, Šárka jako učitelka tance, Marcela jako nápadité a kritické „vnější oko“, Vladimír jako vynalézavý technik, Miloš Rejchrt jako hudební korepetitor, můj kamarád Karel Tomas jako střihač zvukových nahrávek, paní ředitelka s paní zástupkyní jako schopné produkční, mnozí rodiče, kteří přinesli z domova spoustu rekvizit a kostýmních doplňků nejen pro své děti, a samozřejmě celý pedagogický sbor, který byl na velkých zkouškách i v divadle celou dobu dětem i mně ku pomoci.

Děkuji panu faráři Kolářovi za půjčení prostor kostela U Jákobova žebříku, kde jsme mohli zkoušet, pánům z televize, kteří nám opět pořídili videozáznam a přivedli s sebou i kolegu zvukaře, aby bylo představení v divadle lépe slyšet, personálu Salesiánského divadla, a také vám všem divákům za pomoc a podporu!

Představení dopadlo až na pár drobných nedostatků nad očekávání dobře. Bylo ze všech čtyř divadel, která jsem v Bratrské škole s dětmi vytvářel, asi nejnáročnější - jak pro herce tak i na diváckou pozornost. To se projevilo především při lednové repríze pro školy.

Jsem rád, že jsme reprízu stejně jako v předchozím roce odehráli, protože je to pro naše děti bez pochyby silná a zajímavá zkušenost, která ke hraní divadla patří. Děti hrály stejně jako v prosinci naplno a s nadšením, překonaly trému před cizím publikem a projevily obrovskou schopnost soustředění, ukázněnosti a umění spolupracovat. Děkuju jim za to a mrzí mě, že to bohužel nelze říci o všech lidech v hledišti. Při premiéře některé maminky i přes opakované prosby a vysvětlování přišly na představení s malými dětmi (miminky a batolaty), které nejenže z divadla ještě nemohly mít vůbec žádný zážitek, ale svou hlasitou přítomností naopak výrazně rušily snahu našich nezkušených herců. Vzhledem k tomu, že se divadlo pro všechny natáčí, nedokážu tento nedostatek ohleduplnosti pochopit. Stejné zklamání mi přineslo i chování některých školních dětí a učitelů při repríze. Dospělý, který přivede děti na divadelní představení a nedokáže, nebo nechce zajistit, aby se chovaly tak, jak je v naší kultuře zatím ještě považováno za běžné a slušné, by si měl návštěvu divadla raději rozmyslet.

Příjemným závěrem našeho projektu bylo setkání s panem Radkem Hejretem – znalcem judaismu, který nejprve jako odborník přečetl a připomínkoval scénář hry. V lednu přišel do školy na besedu, kde s dětmi velmi poutavým způsobem shrnul a doplnil jejich poznatky o judaismu. Děti toho věděly opravdu hodně a téma je zajímalo do hloubky. To myslím znamená, že projekt byl úspěšný, a mám z toho velikou radost. Na konci setkání se děti ve skupinách pustily do stavby chanukových svícnů z lega, a když jsem viděl výsledky jejich šikovnosti a invence, musel jsem bez přehánění žasnout. Byly prostě fantastické. Proto moc děkuji Martě Paskové, že Radka pro naši školu objevila.

Daniel Razím

 

Praha multikulturní - celoškolní projekt

V posledních týdnech se postupně všechny třídy naší školy vydaly objevovat nejen krásy, ale také historické souvislosti vzniku Prahy v rámci celoškolního projektu Praha - multikulturní, který je součástí projektu Inkluze a multikulturní výchova v Bratrské škole spolufinancovaného Evropskou unií.

V první části vycházky jsme se seznámili se základními podmínkami vzniku města a se strategickou polohou Prahy. Pro vznik města byla vždy důležitá strategická poloha města s přístupem k čisté vodě na křižovatkách obchodních cest i vhodná nadmořská výška. Města se stávala centry moci světského i duchovního života. Spolu s panem architektem Tomášem Klepkem jsme s dětmi procházeli Karlův most a jeho okolí, kde jsme obdivovali krásný výhled na Pražský hrad i docela blízké sochy. Dozvěděli jsme se, že právě díky kamennému mostu se Praha stala významnou zastávkou na evropských stezkách. Přemýšleli jsme spolu s dětmi, co vše tvoří město, co ke svému životu město potřebovalo v dávné minulosti, a jak se to promítá v měnící se současnosti. Děti si pak na Kampě na takové město zahrály, tvořily hradby i bránu a snažily se město ubránit před nájezdníky. Při hře si uvědomily, kdo ve městě žil, od krále a jeho družiny, přes vojsko, řemeslníky, obchodníky, duchovní, až po nejobyčejnější lidi. Lidé měli, stejně jako dnes, ve městě různé funkce a činnosti, ale co bylo ve městě všem společné, a to zůstává dodnes, je pocit domova a bezpečí.

Ve druhé části naší vycházky Prahou jsme putovali napříč historickými slohy. Hned na Staroměstském náměstí jsme si uvědomili vzhled a funkce náměstí, kde jsou všechny domy řazeny za tzv. „uliční čárou“. Platí to až na rokokový Palác Kinských, který tuto čáru přesahuje, za což byl jeho stavitel bohužel krutě potrestán. Hned vedle paláce Kinských stojí gotický dům U kamenného zvonu, který se vyznačuje odkrytou fasádou a ve kterém je možné, že se narodil sám Karel IV. Tajemnou Týnskou ulicí jsme obešli Chrám Panny Marie před Týnem s jeho zdobeným postranním portálem, na kterém jsme obdivovali jeho biblické výjevy. Cestou zpět jsme vešli podloubím skrze domy před hlavní portál kostela Panny Marie před Týnem. Tam jsme si při pohledu do výšky na věže se zvony uvědomili velký vliv, který měla víra na život středověkého člověka, jenž žil v rytmu udávaném odbíjením zvonů. Ungelt, prastarý kupecký dvůr, původně tvrz oddělená od města příkopem a zdí, poskytoval kupcům z celé Evropy a Malé Asie královskou ochranu, kterou však museli kupci zaplatit, z čehož je odvozen i jeho název. V areálu Ungeltu jsme se kochali pohledem na Palác Granovských, který je nejkrásnější ukázkou renesance v Praze, s jeho arkádovým ochozem a s vymalovanými mytologickými výjevy. Když jsme se vraceli přes Staroměstské náměstí, měli jsme s páťáky možnost shlédnout Staroměstský orloj v pohybu, což umocnilo zážitek z vyprávění o něm. Další zastávkou naší cesty byla Španělská synagoga, nejmladší synagoga na pražském Josefově, postavená v maurském slohu. Naše putování jsme zakončili u Staronové synagogy, jedné z nejstarších synagog v Evropě, používané k náboženským obřadům a zároveň nejstarší dochované stavbě Josefova. Tyto živoucí památky židovské kultury nás naplnily respektem k dochovanému historickému bohatství našeho hlavního města.

Obě části vycházky přispěly k hlubšímu porozumění místu, kde žijeme, a k většímu respektu k Praze, jako místu historického prolínání kultur a národností.

29.11.2018

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Souhlasím

Váš e-mail byl odeslán

Zavřít

Děkujeme

Váš e-mail jsme uložili do naší databáze.

Zavřít

Odhlášeno

Novinky již nebudete dostávat. Kdykoliv se můžete znovu přihlásit.

Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít