ŠKOLNÍ ROK 2018 /2019

Praha multikulturní- celoškolní projekt

V posledních týdnech se postupně všechny třídy naší školy vydaly objevovat nejen krásy, ale také historické souvislosti vzniku Prahy v rámci celoškolního projektu Praha - multikulturní.

V první části vycházky jsme se seznámili se základními podmínkami vzniku města a se strategickou polohou Prahy. Pro vznik města byla vždy důležitá strategická poloha města s přístupem k čisté vodě na křižovatkách obchodních cest i vhodná nadmořská výška. Města se stávala centry moci světského i duchovního života. Spolu s panem architektem Tomášem Klepkem jsme s dětmi procházeli Karlův most a jeho okolí, kde jsme obdivovali krásný výhled na Pražský hrad i docela blízké sochy. Dozvěděli jsme se, že právě díky kamennému mostu se Praha stala významnou zastávkou na evropských stezkách. Přemýšleli jsme spolu s dětmi, co vše tvoří město, co ke svému životu město potřebovalo v dávné minulosti, a jak se to promítá v měnící se současnosti. Děti si pak na Kampě na takové město zahrály, tvořily hradby i bránu a snažily se město ubránit před nájezdníky. Při hře si uvědomily, kdo ve městě žil, od krále a jeho družiny, přes vojsko, řemeslníky, obchodníky, duchovní, až po nejobyčejnější lidi. Lidé měli, stejně jako dnes, ve městě různé funkce a činnosti, ale co bylo ve městě všem společné, a to zůstává dodnes, je pocit domova a bezpečí.

Ve druhé části naší vycházky Prahou jsme putovali napříč historickými slohy. Hned na Staroměstském náměstí jsme si uvědomili vzhled a funkce náměstí, kde jsou všechny domy řazeny za tzv. „uliční čárou“. Platí to až na rokokový Palác Kinských, který tuto čáru přesahuje, za což byl jeho stavitel bohužel krutě potrestán. Hned vedle paláce Kinských stojí gotický dům U kamenného zvonu, který se vyznačuje odkrytou fasádou a ve kterém je možné, že se narodil sám Karel IV. Tajemnou Týnskou ulicí jsme obešli Chrám Panny Marie před Týnem s jeho zdobeným postranním portálem, na kterém jsme obdivovali jeho biblické výjevy. Cestou zpět jsme vešli podloubím skrze domy před hlavní portál kostela Panny Marie před Týnem. Tam jsme si při pohledu do výšky na věže se zvony uvědomili velký vliv, který měla víra na život středověkého člověka, jenž žil v rytmu udávaném odbíjením zvonů. Ungelt, prastarý kupecký dvůr, původně tvrz oddělená od města příkopem a zdí, poskytoval kupcům z celé Evropy a Malé Asie královskou ochranu, kterou však museli kupci zaplatit, z čehož je odvozen i jeho název. V areálu Ungeltu jsme se kochali pohledem na Palác Granovských, který je nejkrásnější ukázkou renesance v Praze, s jeho arkádovým ochozem a s vymalovanými mytologickými výjevy. Když jsme se vraceli přes Staroměstské náměstí, měli jsme s páťáky možnost shlédnout Staroměstský orloj v pohybu, což umocnilo zážitek z vyprávění o něm. Další zastávkou naší cesty byla Španělská synagoga, nejmladší synagoga na pražském Josefově, postavená v maurském slohu. Naše putování jsme zakončili u Staronové synagogy, jedné z nejstarších synagog v Evropě, používané k náboženským obřadům a zároveň nejstarší dochované stavbě Josefova. Tyto živoucí památky židovské kultury nás naplnily respektem k dochovanému historickému bohatství našeho hlavního města.

Obě části vycházky přispěly k hlubšímu porozumění místu, kde žijeme, a k většímu respektu k Praze, jako místu historického prolínání kultur a národností.

29.11.2018

 

Jak jsme slavili 100. narozeniny republiky

Ve všech třídách jsme si v říjnu připomínali 100. výročí založení Československa a 5. listopadu jsme se všichni sešli v hale školy, abychom si vzájemně předvedli výsledky tohoto projektu.

Program zahájili prvňáčci s nuláčky, kteří nám zazpívali oblíbenou písničku prvního československého prezidenta, Tomáše Garriqua Masaryka – Ach synku, synku. Kromě této písničky se prvňáčci v rámci svého projektového dne seznámili se státními symboly, povídali si o historii vzniku Československa, poslouchali státní hymnu, porovnávali mapu Československa před 100 lety a dnešní České republiky a také se učili tancovat swing – oblíbený prvorepublikový tanec. Navíc se dozvěděli něco o architektuře první republiky a v rámci pracovních činností stavěli prvorepublikové stavby z různých materiálů.

Nuláčci si výročí republiky připomněli společnou četbou z knihy „Dějiny českých zemí pro děti“, povídali si o významných osobnostech, které ovlivnily dějiny naší země, a také o životě lidí v minulosti. I oni se seznámili se státními symboly a stavěli historickou Prahu ze stavebnic Kapla a Lego. Prostřednictvím knihy „100 českých NEJ“ se dozvěděli mnoho zajímavých informací o naší vlasti.

Druháci si pro nás připravili scénku z vyhlášeného prvorepublikového módního salónu Hana Podolská. Tímto programem děti navázaly na jejich návštěvu výstavy „Hana Podolská – legenda české módy“ v Uměleckoprůmyslovém muzeu.  A protože salón kdysi navštěvovaly významné osobnosti, i my jsme mohli během scénky vidět pana Karla Čapka s manželkou Olgou, manžele Baťovy i Benešovy a také některé slavné herečky či operní pěvkyně. To vše v krásných prvorepublikových kostýmech vytvořených ve spolupráci s rodiči. Kromě tohoto programu si druháci užili jeden celý projektový den zaměřený na seznámení s historií, osobností prvního československého prezidenta, starými mapami a také s významnými osobnostmi a hodnotami, které připomíná projekt Staleté kořeny.

Žáci třetí třídy vytvořili plakát s portréty slavných českých osobností a v rámci svého vystoupení nám je představili. Děti si informace o těchto osobnostech samy vyhledávaly na internetu a kromě toho se seznamovaly s naším státem a jeho historií i umístěním na mapě a při výtvarné výchově mapu také malovaly. Třída se rovněž zúčastnila projektu k 100. výročí založení Československa v prvorepublikové Winternitzově vile, kterou si děti mohly celou prohlédnout, a kromě toho plnily úkoly týkající se rozdílů Rakousko-Uherska a ČSR, zařazování událostí na časovou osu a také židovské tématiky.

Čtvrťáci nám během svého vystoupení předvedli T. G. Masaryka a jeho manželku Charlottu, kteří nám o sobě řekli mnoho zajímavých informací, a pozvali nás do své třídy na výstavu modelů významných staveb v Praze, jak vypadaly před 100 lety.  Někteří žáci svým modelům věnovali velké úsilí, a tak jsme mohli obdivovat model Karlova mostu, Hlavního nádraží, Národního divadla a Národního muzea, ale i sochu sv. Václava a další pěkné exponáty. Ve čtvrté třídě proběhl také projekt Staleté kořeny, díky kterému se děti mohly seznámit s hodnotami, které stály na počátku našeho státu a také s jejich nositeli – významnými osobnostmi české historie.

Na závěr pátá třída prezentovala několik svých plakátů vztahujících se k výročí republiky. První se týkal akce Vyšehrátky zaměřené na založení ČSR. Na dalším plakátu jsme si mohli prohlédnout všechny naše prezidenty od r. 1918 a děti se také zamýšlely nad tím, jaký by měl prezident být. Jeden plakát byl celý věnován našemu prvnímu prezidentovi a další, s názvem Naše vlast, obsahoval obrázky a informace o založení našeho státu, demokracii a také typicky českých tradicích. Na posledním plakátu, vytvořeném v rámci projektu Staleté kořeny, byla naše republika ztvárněna jako strom, který má své kořeny (to jsou naši předkové a jejich hodnoty), svůj kmen (vlastní území, jazyk, kultura, zákony a vláda) a korunu – to jsme my všichni, Češi.

Program se všem třídám moc povedl a všichni jsme si ho hezky užili a vzájemně se obohatili. 

20.11.2018

ŠKOLNÍ ROK 2017/2018

Indiáni – výukový program k výstavě v Náprstkově muzeu

Rozsáhlá výstava o životě indiánů Severní a Jižní Ameriky mě v prosinci inspirovala k vytvoření výukového programu, kterého se na přelomu ledna a února postupně zúčastnily všechny třídy naší školy.

Děti se (mnohé poprvé) seznámily s Náprstkovým muzeem a s postavou jeho zakladatele, a mohly si vytvořit představu o tom, co obnáší být cestovatelem, studujícím život mimoevropského etnika.

Hravou formou jsme společně dali dohromady jednotlivé vědní obory objevitelské výzkumné expedice a charakteristiky jejich činností. Poté jsme se vypravili nejprve do Severní Ameriky. Každý člen expedice obdržel pracovní list s několika otázkami a úkoly, které vyžadovaly pozorné prohlédnutí celé výstavy. Děti například vyhledávaly a kreslily stopy zvířat, studovaly zemědělské plodiny, zjišťovaly významy indiánských slov a morální hodnoty původních obyvatel Nového světa. V expozici je čekaly také výtvarné a hravé aktivity – zkusily si vlastnoručně vyzdobit papírový mroží kel po vzoru inuitských umělců, nebo ve skupinách ztvárnit co nejzajímavější zdobený totem. Seznámily se také s indiánským zvykem používání tzv. námluvní pokrývky, kdy chlapec ucházející se o přízeň dívky hraje před jejím stanem na flétnu – ukrytý pod vyšívanou pokrývkou.

Indiánské hudební nástroje bylo možné vyzkoušet si po přestávce v expozici o Jižní Americe, kde děti mohly poslouchat i nahrávky zvířecích hlasů z džungle, prohlédnout si mumie a hledat ukrytý poklad ve zdi inckého paláce. I v této druhé části dostaly pracovní list s úkoly, které mohly zvládat samostatně, nebo s pomocí ostatních vědeckých přátel a kolegů.

Výukový program tak dětem nabídl kromě samotného poznání indiánských kultur také možnost naučit se vyhledávat informace ve výstavních expozicích a tvořivě spolupracovat. Jedním z úkolů pro každého člena výpravy bylo, aby zaznamenal svůj vlastní nejvýznamnější objev z celé expozice – tedy to, co jej nejvíce zaujalo nebo překvapilo. Bude proto zajímavé se k těmto objevům ve škole ještě vrátit, povídat si o nich a společně tak v poznávání přírody a života obyvatel obou Amerik pokračovat v rámci různých předmětů, které mají blízko k vědním oborům, zmíněným na začátku.

Návštěvu výstavy Indiáni v poklidu rodinné výpravy a s dostatečnou časovou rezervou (např. o víkendu) můžu všem vřele doporučit.

Daniel Razím

PROSINEC 

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

volná inspirace příběhem Jana Amose Komenského

v divadelním představení Bratrské školy 2017

Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce v Bratrské – ohlédnutí za naším divadelním představením

Milí diváci, milí herci a všichni, kdo jste letos pomáhali vytvářet naši celoškolní divadelní inscenaci, děkuji vám!

Je to už potřetí, kdy jsem měl možnost si s vámi tu zvláštní a krásnou práci vyzkoušet a prožít. A tak jsem se potřetí těšil, bavil a trochu i bál. Nejvíc se vždycky bojím toho, aby téma hry a jeho tvůrčí uchopení bylo dostatečně zajímavé, abych nepromarnil energii, čas, zájem a schopnosti tolika lidí na něčem, co „nestojí za to“.

Námětů, o kterých jsem uvažoval, bylo letos několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro nadčasovou alegorii uspořádání světa od Jana Amose Komenského. Je to dílo, které umožňuje nejen hrát si a převtělovat se, ale také přinášet osobní sdělení a uvažovat o životě v jeho různých stylech a podobách.

Moje obava, jestli není téma příběhu pro děti na prvním stupni přeci jen trochu složité, se rychle rozplynula. Už při prvním vyprávění děti ve všech třídách děj a jeho myšlenku velice dobře pochopily a přijaly, a bylo mi jasné, že je příběh zaujal.

Abych dětem barokní filozofický spis co nejvíc přiblížil, dovolil jsem si jej v rámci dramatizace přenést do současnosti a vybrat z něj to, o čem chceme hrát (viz přiložený text divadelního programu). To je vždycky sporná záležitost, a nabízí se otázka, jestli má kdokoli právo s dílem jiného autora takto svévolně nakládat. Pokud jsou ale úpravy motivované úmyslem zprostředkovat historické dílo hercům a publiku, a předat jeho myšlenky jako aktuální a stále živé, myslím si, že to možné je. Vycházel jsem z moderní jazykové úpravy Labyrintu světa a ráje srdce od Tomáše Makovičky z roku 2013 (nakladatelství Práh).

Když J. A. Komenský Labyrint psal, bylo mu 31 let. Prožíval tehdy velice těžké a neradostné období svého života. V průběhu ukrývání před odchodem do vynuceného exilu a po tragické smrti své první ženy a dvou malých dětí stvořil příběh, v němž Poutník v bludišti světa, rozvráceného počínající třicetiletou válkou, hledá pravdu, bezpečí a smysl života, a také sílu k překonání bolesti a beznaděje, sílu k odhodlání žít dál a směřovat k nezpochybnitelným životním hodnotám. Nachází ji v „domě svého srdce“, nejintimnějším citovém prostoru každého člověka. Poutníkova duše se v tu chvíli zcela odvrátí od světa k nebeskému království, ke křesťanské víře a Ježíši Kristu, a vše, co se děje na Zemi mezi lidmi, začne být vnímáno jen jako marné a nicotné pachtění, které snad ani není součástí Božího vesmíru a díla.

V této části se naše divadlo od autorova spisu vzdálilo nejvíce. Dnešní svět a myšlení jeho obyvatel se od doby 17. století v mnohém zásadně proměnily. Mnoho lidí, mezi které patřím i já, proto už nesdílí názor, že „v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání“. A i kdybych tento pohled na svět měl, nikdy by mě nenapadlo předkládat ho dětem, které teprve objevují rozmanitost a krásu světa i života a hledají v nich své místo. Náš Poutník se proto pohyboval pouze prostředími a situacemi, které jsou dětem důvěrně známé, a v jeho nespokojenosti, pochybách a rozčarování se objevovala humorná nadsázka.

Stejně jako v předchozích letech jsem si přál, aby se děti na inscenaci autorsky podílely, jak nejvíc to bude možné. Zajímalo mě, jakou pomoc a radu by v domech svých srdcí v Poutníkově situaci hledaly. Jejich myšlenky jsme nechali v závěru představení zaznít z několika nahrávek. Mimořádně mě potěšila úvaha, že Poutník najde pocit štěstí a sounáležitosti s lidmi tím, že jim začne pomáhat. Jeho touha prohlédnout si svět, byla totiž zpočátku motivována především snahou najít co největší pohodlí a spokojenost a vynaložit při tom co nejméně námahy. Mám radost, že se mezi dětmi v naší škole najdou ty, kterým by takový styl života k opravdovému štěstí nestačil.

Úvahy o vnitřních hlasech našich srdcí nebyly jediným autorským přínosem dětí do hry. Stejně tak si samy vymyslely i slova, která si losovali lidé ve frontě před Osudem (měl jsem pouze podmínku, že se mezi nimi nesmí objevit nic zlého a tragického), a blok reklam.

Také letos jsem se držel zásady, že každý musí dostat v divadle úkoly na základě svého zájmu a přání. A proto, když jsem děti seznámil s příběhem, nabídl jsem jim možnost zapsat se do libovolného počtu scén. Mladší děti – tedy 0. až 2. třída – měly výběr trochu zúžený. Někomu stačily dva úkoly, někteří si s chutí zahráli třeba i v osmi, a museli se proto stát tak trochu „mistry převleků“. Měl jsem ale jistotu, že všichni hrají to, co si dobrovolně vybrali, a učí se tím nést za svoje rozhodnutí i přání odpovědnost. Díky této novince v obsazování rolí bylo letošní zkoušení organizačně trochu obtížnější, ale nakonec všichni své úlohy skvěle a s plným nasazením zvládli.

A ještě jedna letošní novinka – tentokrát si s dětmi zahrály i paní učitelky s paní ředitelkou a nechyběl ani kolega Matouš. Vyznění této části příběhu si o obsazení rolí dospěláky přímo říkalo, a jsem moc rád, že se ke hraní všichni tak ochotně a s úspěchem propůjčili.

Jako každý rok se přímo při zkouškách rodilo mnoho dobrých, i když ne vždycky realizovatelných nápadů. Tento tvůrčí proces je jedním z největších pedagogických přínosů vytváření školních inscenací. Děti se učí tvořivě spolupracovat a myslet na celek společného díla. Svoje nápady a schopnosti nevyužívají jen ke svému vyniknutí, ale uplatňují je jako pomoc všem kamarádům a kolegům.

Mnoho péče a úsilí jsme tentokrát věnovali zřetelnému, neuspěchanému a dostatečně hlasitému mluvení na jevišti (i do diktafonu) a přesnosti hereckého projevu. Z výsledku jsem měl opravdu velikou radost.

Nakonec několik poděkování za obětavou pomoc: Pánové Zdeněk Husar a Vladimír Kechrt se letos opět ujali konstruktérských, technických a transportovacích prací, bez nichž se žádné divadlo neobejde. Občas mám pocit, že jsou to vynálezci, kteří si hravě a šikovně poradí s každým technickým problémem. Paní ředitelka s paní zástupkyní se skvěle postaraly o všechno potřebné, co souvisí s organizací tak rozsáhlého projektu. Marcela je báječná a praktická asistentka režie, Šárka mi byla velkou oporou při vytváření taneční scény Sladké mámení, pan farář Kolář nám poskytl výborný zkušební prostor v kostele U Jákobova žebříku, pan farář Rejchrt jako každý rok pomáhal s výběrem hudby a tentokrát i citátů z díla J. A. Komenského, paní učitelka Nora s realizací mých výtvarných návrhů a celý náš pedagogický sbor i rodiče s kostýmy, rekvizitami a vším co bylo potřeba. Se stahováním a úpravami hudebních nahrávek mi pomohli Karel Tomas a Markéta Doubnerová.

Moc děkuji všem dětem i dospělým za to, s jakou přesností a energií hráli i fungovali v zákulisí, a třem představitelům Poutníka a jeho průvodců za odpovědnost, kterou na sebe vzali, a za jejich perfektní výkon!

Pro každého divadelníka je největší odměnou zájem o jeho práci. Proto mě moc potěšilo, když mi pan farář Erdinger po skončení představení říkal, že by nás rád pozval zahrát do Mělníka. Byla by to první repríza v dějinách divadla Bratrské školy. Doufám, že dobře dopadne!

Přeju vám krásný, šťastný a radostnými zážitky naplněný rok 2018!

Daniel Razím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Souhlasím

Váš e-mail byl odeslán

Zavřít

Děkujeme

Váš e-mail jsme uložili do naší databáze.

Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít