15.10.
2020
Září v 6. třídě

Tak máme za sebou historicky první měsíc 6. třídy v Bratrské. 

V nové třídě to zní novotou, což znamená, že když těch 16 hlav mluví najednou, jednomu jde z toho hlava kolem! Ale když pak odejdou, je najednou strašně prázdná (třída i hlava).

Proto nám dělají společnost dva plazí přátelé - agama Křupka a užovka Sušenka. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli (Tobiáš chtěl například Sušenku nakrmit vlastním prstem), terária cestovala po třídě, až se nakonec ustálila vzadu v rohu, aby na ně v hodině nikdo neviděl a nekomentoval, co zase zrovna zvířata dělají.

Velké potíže nám dělá hlavně nedostatek soustředění. Ach ta naše puberta, že ono to bude už tady! Řešíme pořád jen samé čuňárny, a pan učitel aby nám to pak vysvětloval. Dokonce na to má samostatný předmět, no tohle!

Čekáme, že za námi pořád někdo bude chodit a jako policajt nám říkat, co děláme špatně. A přitom zapomínáme, že už jsme na II. stupni. Takže jsme si pro jistotu na začátku roku stanovili pravidla, ale někteří z nás si myslí, že proto, abychom měli co porušovat. Přitom je to tak jednoduché:

(1) Mluvím slušně, mluvím pravdu,

(2) Na cizí věci nesahám ani je neničím,

(3) Naopak, Dbám na to, abych měl svoje věci připravené, 

(4) Když mluví učitel, poslouchám ho,

(5) Mobil mám ve škole vypnutý a v tašce,

(6) Nechám druhého domluvit

(7) Nikoho neponižuji ani mu neubližuji.

No to dá práci, si tohle všechno zapamatovat, že jo!

Do jídelny jsme chodili pěšky stejně jako ostatní třídy, i když narozdíl od nich s námi to v jednom kuse hází ze strany na stranu. Jenomže pandemické časy obědů způsobily, že máme každý den po obědě ještě jednu až dvě hodiny výuky, no děsný. Buďto se musíme hýbat (chodíme aspoň ven, což nás baví), nebo něco tvoříme (ale to nás vlastně dost baví), nebo připravujeme pana učitele Razíma a paní Wernischovou o hlasy (ale nás to baví), případně předstíráme, že víme, co je práce (a to nás má jako bavit).

Na konci září jsme byli spolu s dalšími třídami v Bělči, mazácky jsme mrzli v chatkách, jezdili na kolech a na loďkách, koupali se a tvořili Land Art. Pan učitel se snažil do nás vložit i nějaké vědomosti a morálku, ale to se mu moc nepovedlo. Inu, naše chyba, říkáme si, o to déle se to budeme muset učit. I přesto jsme si to moc užili.

Jedeme druhý stupeň, pojďme, je toho nějak víc a nám se do toho nechce, jsme strašně leniví, tak si to odsouváme dál, abychom toho pak měli ještě víc později. Kéž by nám tak byl dán čas, abychom se společně o něco snažili - ono by to šlo. Ale mraky nad společnou výukou se stahují...

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Souhlasím

Váš e-mail byl odeslán

Zavřít

Děkujeme

Váš e-mail jsme uložili do naší databáze.

Zavřít

Odhlášeno

Novinky již nebudete dostávat. Kdykoliv se můžete znovu přihlásit.

Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít