4.1.
2020 O vánočním těšení a čekání u prvňáčků

O vánočním těšení a čekání

Kéž bychom se mohli vrátit zpátky do dětství.. Čas tenkrát plynul jinak, někdy rychle a vesele, a někdy se zastavil a my jsme se ocitli uprostřed hry v bezčasí, uprostřed příběhu pohádky, uprostřed vnitřního života. Kdo ví, jak my dospělí vstupujeme do dětských životů, jak zasahujeme, která naše slova a činy vedou děti k životu a která je navždy poznamenají. Kéž bychom dokázali vést je tak, aby jejich světlo nepřestalo zářit.

Občas se shon a neustálý tlak někam vytratí a čas se zastaví při pochopení důležitého. A tak jsme v prosinci čekali na Ježíška, dívali se do plamínků svíček a přáli si nejkrásnější přání. A ta přání byla z hloubky srdce, tak máte moudré děti.

V prosinci jsme jako každý rok věnovali hodně času vánočnímu divadlu. Přestože se příběh i nácvik divadla dětem líbil, přesto jsme se učili hlavně trpělivosti a ohleduplnosti ke starším, kteří měli větší role. Doufáme, že se vám náš příběh líbil..

Abychom se dozvěděli více o tom, jak se dříve na vesnici prožívaly Vánoce i Advent, vydali jsme se na výlet do skanzenu v Přerově nad Labem. V chaloupkách jsou skoro opravdoví lidé a úplně opravdové vánočky a stromečky a všechna výzdoba. Mnoho z nás si vybíralo chaloupku, kde by se nám krásně žilo.

Ve škole jsme se stále snažili učit, ale hlavně jsme si nazdobili perníčky, pod našima rukama se nám rozzářily nádherné hvězdy z korálků, které jsme si pak i sami zabalili, vyrobili jsme si krabičky z papíru na naše vlasnoručně vytvořené datlové kuličky, malovali jsme si vánoční obrázky a povídali o vánočních zvycích a na besídce jsme nechali plavat svíčky a kreslili nádherné obrázky k vánoční pohádce o sněhových vločkách, které spadly na zem, aby se setkaly s Ježíškem. Mnohým z nás se to podařilo. Kéž bychom dokázali nezapomenout! A teď už hurá na prázdniny! Setkáme se v novém roce!