9.6.
2019
Květnově u nuláčků

Nemáte také pocit, že jak se blíží školní rok k cílové pásce, přidává na tempu jako sprintér? Já teda ano. Tak jen doufám, že v cíli trochu přibrzdí a nechá nuláčky ( i nás) hezky vychutnat prázdniny a nabrat elán na úspěšný start do první třídy :-). Ale to trochu předbíhám.

Květen, který jsme zahájili státním svátkem, nám po téměř letních dubnových dnech předvedl, že na pravé léto budeme ještě muset chvíli počkat. Ale to nám nevadilo, protože deště, které poslal příroda opravdu nutně potřebovala. A o přírodě, koloběhu vody v ní, novém životě v říši rostlinné i živočišné jsme si v květnu povídali. Povídání jsme samozřejmě doplňovali pozorováním změn v přírodě při našich vycházkách do Stromovky a pěších návratech z plaveckého kursu na Šutce přírodním parkem Havránka. Ale i naše krásná školní zahrada nám zázrak rozkvétání a zelenání se ukázala. Povídali jsme si o zvířátkách, jak se rodí, jak o ně jejich zvířecí rodiče pečují a jak jim i lidé mohou prospět. Ve škole jsme si při pracovních činnostech vyrobili strom s hnízdečky a ptáčky a vyzdobili jsme jím třídu. 

A od zvířecích maminek jsme se dostali k maminkám ,,lidským", tedy našim, které měly svůj svátek druhou květnovou neděli. Povídali jsme si o tom, co všechno pro nás maminky dělají, jak jim můžeme jejich práci doma ulehčit a z lásky a  pro radost jsme jim vyrobili  přáníčka.

Den maminek jsme slavili po několika volných dnech (ředitelském volnu), které navazovaly na státní svátek ,,Den osvobození od fašismu". 

Ani v květnu jsme nezapomněli na naší ,,hru na školu" a pečlivě jsme se věnovali přípravě na vstup do první třídy, který se nezadržitelně blíží. Rozvíjíme dál všechny potřebné oblasti, trénujeme naše smyslové vnímání , vyjadřovací dovednosti, grafomotoriku, předmatematické představy i rozumové schopnosti.

Nezanedbáváme však ani kulturní vyžití a tak jsme navštívili divadlo Minaret a zhlédli hudební pohádku ,,Kominíkovo štěstí". Představení bylo interaktivní a tak jsme si i hezky zazpívali a divadlo si užili.

A už tu byla naše první škola v přírodě. Společnými silami jsme si zabalili hry, hračky, výtvarné a sportovní potřeby a také něco málo školních potřeb:-) a s trochou slziček, ale natěšení a plni očekávání jsme v sobotu 18. května nastoupili do autobusu a odjeli do Žihle.  Cesta proběhla bez komplikací a Žihle nás přivítala sluníčkově. A tak jsme se zabydleli v pokojíčcích, vybalili kufry (uff) a po dobrém obědě a odpočinku jsme se honem vydali prohlédnout si, jak celý objekt vypadá a jaké možnosti ,,vyřádit se "tady jsou. Také jsme si řekli, co se může a co ne, abychom si školu v přírodě užili bezpečně a ve zdraví. Program školy v přírodě byl nabitý, chodili jsme do lesa a na výlety, hráli hry, sportovali, společně jsme zpívali ....a také jsme se trochu učili :-). Zkrátka na stýskání nebyl čas, počasí nám přálo a tak jsme si pobyt v přírodě s kamarády vychutnali na sto procent. Školu v přírodě jsme uzavřeli sportovním dnem, společným táborákem s opékáním buřtů a samozřejmě s oblíbenými písněmi. Pak už jen zabalit (uff) a hurá domů do nedočkavých náručí rodičů.  Zkrátka.....bylo to prima!

Po škole v přírodě jsme se vrátili k našemu běžnému školnímu životu. V pondělí jsme absolvovali další lekci plavání na Šutce a pak jsme při procházce přírodním parkem zjistili, že v aleji třešní už se stromy začínají krásně červenat. V úterý jsme si užili výtvarku s Míšou a ve středu dramaťák s Danielem. Trochu nám sice dělá problém udržet svoji energii na uzdě a pracovat, když nás to táhne ven, ale snažíme se. Ve čtvrtek jsme navštívili interaktivní výstavu ,,Leporelo", která je instalována v půdních prostorách Malostranské besedy a kde si děti mohli nejen prohlédnout, ale i osahat knihy a leporela a vyzkoušet další aktivity rozvíjející fantazii a nové dovednosti. Hezký zážitek.

A byl tu konec května a s ním se přiblížil svátek všech dětí. Povídali jsme si o dětech celého světa a jejich rozdílných životních podmínkách a také o tom, jak se jim dá pomáhat. A samozřejmě jsme se těšili, jak svátek dětí oslavíme se svými rodinami.

Květen je za námi a zbývá nám poslední společný školní měsíc. A ten při té finálové akceleraci spíš uletí než uteče. A na mě už začíná polehoučku padat dojetí a trochu smutníčko z neodvratného loučení s mými (vašimi) nuláčky a i s vámi, milí rodiče. Ach jo, mám to tak každý rok a ne a ne si zvyknout. Takže...děkuji za spolupráci a vstřícnost a pojďme si užít krásný červen. Vaše Dáša

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Souhlasím

Váš e-mail byl odeslán

Zavřít

Děkujeme

Váš e-mail jsme uložili do naší databáze.

Zavřít

Odhlášeno

Novinky již nebudete dostávat. Kdykoliv se můžete znovu přihlásit.

Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít