Nuláčci se loučí se školním rokem

Připadá mi to jako chvíle, kdy jsem seděla u počítače a psala první povídání o našem ,,nuláčkovském životě“ v tomto školním roce. Bratrská škola otevřela v září svoji náruč, přijala do ní nové nuláčky a ledva je v náruči trochu pohoupala, je tu konec školního roku a náruč se otvírá, aby si nuláčci užili prázdniny a po nich se do ní zase vrátili, již jako opravdoví školáci. A i když byl červen měsícem, kdy už jsme všichni vnímali příslib volných letních dní a nových zážitků, nezaháleli jsme a bystřili jsme hlavičky, brousili jazýčky, trénovali uši, ruce připravovali na krasopis….zkrátka jsme dělali vše pro to, aby start do první třídy byl co nejsnazší. Ale, aby to tak nebolelo, tak jsme pracovali, opakovali a procvičovali vše, co jsme se naučili především formou her a různých týmových soutěží. Absolvovali jsme závěrečné hodiny plaveckého kursu a dostali na památku diplomy.

Hodně času jsme trávili venku v přírodě, sportovali jsme, hráli si na naší krásné školní zahradě a na procházkách jsme pozorovali, jak se příroda obléká do léta.

Navštívili jsme ještě jednou Planetárium, kde jsme se v pořadu ,,Anička a Nebešťánek- letní příběh“ dozvěděli něco o hvězdách a souhvězdích, které můžeme v létě na obloze pozorovat. Návštěvu Planetária jsme již tradičně spojili s procházkou ve Stromovce a využitím zdejšího hřiště.

Hezká a poučná byla i návštěva asistenčního psa a jeho pána v naší škole. Předvedli nám, jak moc může být pes užitečný nemocným lidem a také spoustu veselých triků. Zkusili jsme si, jak správně navazovat kontakt s neznámým psem a rozpoznat, zda má přátelské či nepřátelské úmysly.

Červen se nachýlil ke svému konci a nás čekali závěrečné slavnostní akce. Na zahradní slavnosti jsme si společně zazpívali, pobavili se při úžasném vystoupení odcházejících páťáků a těžko skrývali dojetí při loučení ,,páťáckých“rodičů s třídní učitelkou Katkou Kracíkovou. I volná zábava, zpívání a klábosení bylo poznamenáno emocemi z blížícího se konce školního roku.

A byl tu poslední den. Všichni jsme přišli slavnostně naladěni, užili jsme si krásnou bohoslužbu proloženou zpěvem a poděkováním paní ředitelky. Byl to silný zážitek, kdy jsme opět pocítili vzájemnou soudržnost, tu, již zmiňovanou, laskavou náruč Bratrské školy. A už jen rozdat vysvědčení a rozloučit se…. a to jsou chvíle, kdy já osobně své emoce přestávám ovládat a ztrácím schopnost mluvit ( a to je u mě co říct! 🙂 a bulím, jako správný nuláček. A v tomto ohledu jsem nezklamala ani letos :-)!

Moji milí, děkuji vám, že jste svěřili vaše nejdražší poklady do mých rukou, děkuji vám za celoroční bezproblémovou spolupráci a přeji ty nejúžasnější prázdniny. Vaše Dáša