Květen

Mrknutím oka zmizel  i květen. Nejprve jsme se na školu v přírodě těšili a plánovali, pak jsme se z ní vzpamatovávali a mezitím si ji pořádně užili. Pokud jste nikdy nebyli v Žihli – Poustkách, tam, kam jezdíme, a pokud máte rádi lesy, pak se tam určitě vypravte. Každým rokem se sem znovu těšíme. Obzvláště na naše místo v lese, kde stavíme domy velké i domečky menší. Jsou zde spousty kamenů a skal, krásných silných stromů a nádherného mechu. Kousek od našeho místa jsou dvě velká mraveniště, která každým rokem spolu s námi rostou. Letos se nám povedlo dojít až do Rabštejna a za velký navigátorský úspěch Daniela považuji nalezení obřího Viklanu. Lesy jsou tu tak zvláštní, že je těžké neztratit se. Bouřky přinesly mnoho vody, tudíž se z nás stali průzkumníci bažin a obřích louží, čímž byl náš postup vpřed notně zbrzděn. Karneval přinesl legraci i smutek z toho, že nemohou vyhrát všichni, i když byli úžasní, stejně tak i sportovní den. Ještěže se zvlášť vyhodnocovaly kategorie chlapců a dívek, protože někteří naši chlapci předběhli i přeskočili mnohé starší. Noční bojovka u nás nebyla odvozená od slova bát se, možná jen trochu od slova bojovat se sebou a odvážit se jít sám, příště to zkusím také, možná.. Sama se sebou a svým smutkem na škole v přírodě bojovala nejedna holka, přesto byly všechny úžasně statečné a vzájemně ohleduplné, mimochodem se vůbec nehádaly. Trochu jsme se učili ve třídě a hodně venku. Četli jsme si pohádky o ptáčcích, hledali si o nich informace, snažili se poznat hlasy jednotlivých ptáků na nahrávkách a s menším úspěchem i ve skutečnosti, vyráběli jsme si ptačí hnízda nejen z trávy i ptáčky z modelíny, peříček a přírodnin, dokonce nám cvrnklo o nos i hnízdo skutečné. Cestou domů jsme si někteří statečně vyběhli na hrad Točník. Stálo to za to, přivítal nás nejen krásný výhled, ale i tajemný hrad osídlený spoustou zvířat. Viděli jsme netopýry v přímém přenosu, tři malá prasátka, jehňátko sirotka, ovci, osla i strašlivé medvědy. Pak jsme se už těšili do chladných jeskyní a hlavně domů.

Ve škole jsme se snažili soustředit se na učení, jasně, že došlo i na pokusy.. jen jsme si poslední květnový den odskočili pohrát na výstavu Vikýře Play do Malostranské besedy, protože přece jenom hrát se musí, a to se budete divit, byli jsme pochváleni, že si hrát, na rozdíl od křiklounů a zběsilců z ostatních škol, že si hrát a přicházet věcem na kloub umíme.