Červen u páťáků

Tak už se to stalo. Po pěti letech nám skončil poslední společný měsíc. I když jsme věděli, že se už po prázdninách nesejdeme v naší třídě, že už společně nic nepodnikneme, přesto nás, asi většinu, loučení poslední školní den zaskočilo. Ale čas je neúsprosný, běží si dál, smutek přebolí a nové začne. A na to se spousta z nás už také těší. Noví spolužáci, nové školy, nové zážitky, tak to má být.

A co se událo u nás ve třídě ten poslední měsíc.

Ještě jsme se trochu učili a dobírali poslední neprobranou látku. Také proběhly testíky z matematiky a z českého jazyka, abychom si ověřili, že většinu učiva I. stupně zvládáme bez větších potíží. Sem tam se nějaké chybičky vyskytly, ale ty byly spíše z naší nepozornosti a nesoustředěnosti.

Ani poslední školní měsíc jsme jen neseděli v lavicích. Začátkem měsíce jsme se zase po roce fotili na zahradě. Mnozí jsme se fotili také ve skupinkách se svými kamarády a kamarádkami, abychom měli vzpomínku na ty své školní „nejbližší“. Ve třídě jsme měli fotografie od první třídy a bylo zajímavé pozorovat a porovnávat, jak jsme za těch pět let rostli.

Naposledy do naší třídy zavítali strážníci z Městské policie, se kterými jsme si povídali o poskytování první pomoci. Jak, kdy a co dělat, když se nám nebo někomu jinému stane úraz, poranění. Možná nám některé poznatky budou k užitku, ale raději si budeme přát, aby se nikomu nic nestalo.

V polovině června jsme odjeli do Bělče nad Orlicí do tábora J.A.Komenského na týdenní rozlučkový pobyt. Jenom my, páťáci. S nápadem na rozlučkový pobyt příšla paní ředitelka, když byla v září v Bělči na adaptačním pobytu s druháky. Byl to dobrý nápad, protože my jsme si to v Bělči moc užili. Bydleli jsme v malém táboře, v chatkách, tak trochu odříznuti od hlavního tábora, v takovém svém soukromém světě. Za ten týden jsme trochu tvořili, trochu sportovali, trochu si hráli, maličko se učili, navštivili jsme blízký skanzen i muzeum betlémů, trochu tančili, trošičku se koupali v rybníku, hodně nacvičovali naše rozlučkové vystoupení a užívali si poslední společné chvíle. Bylo to opravdu prima.

Než jsme se nadáli, byla tu zahradní slavnost, předzvěst konce školního roku. Naše rozlučkové vystoupení se nám povedlo a rodičům se líbilo. Naši rodiče i my jsme se na slavnosti loučili s naší paní učitelkou i s ostatními pedagogy i nepedagogy, kteří s námi proběhlá školní léta proživali.

Poslední školní týden jsme odevzdávali učebnice, vyklízeli a uklízeli naše boxíky, skříňky a botníky. Zbyl nám čas i na vycházku do muzea hraček a piknik ve Stromovce. Ten byl vydařený. A fajn bylo, že jsme si ho uspořádali úplně sami, domluvili jsme se ve skupinách, doma si vše připravili a ve Stromovce na dekách hodovali a odpočívali.

A poslední školní den. Pomalu jsme se scházeli na zahradě, počasí nám opět přálo a my se s ostatními dětmi řadili a připravovali se na loučení. Promluvila paní ředitelka, požehnal pan farář Kolář, ještě jednou jsme poděkovali naší paní učitelce, zpívali jsme Truvérskou mši a Píseň na rozloučenou. A pak už honem do tříd, pro vysvědčení a hurá na prázdniny.

Ale určitě se někdy do naší Bratrské školy podíváme. A třeba se sejdeme se spolužáky, popovídáme si, co nového nás potkalo.