Březen

Zima se dlouho nechtěla vzdát své vlády, mrazivé větry nepřestávaly vát a sluníčko tajilo svou sílu. Ani na Velikonoce nebyl boj rozhodnut. Mnozí jsme byli dlouhou zimou už velmi unaveni. Jen ten, kdo vnímá slunce za mraky, si možná trochu dovedl představit s jakou silou jaro přijde. U nás ve třídě ale na únavu není čas a děti jako masa, to je čistá nezkrocená energie, která s nadšením propuká, kdykoliv protitlak trochu povolí, nečekající na jaro.

Začátkem března ale vládla zima, a to bylo moc dobře, protože nás čekaly hory. Krásně jsme si zalyžovali a užili si šumavského sněhu. A jako každý společný výjezd, to byla i velká zkouška vztahů. Kluci obstáli podstatně lépe než holky. No uvidíme, jestli tomu bude jinak na škole v přírodě. My, co jsme zůstali v Praze, jsme si to také moc pěkně s Noemovou archou užili. A vůbec jsme se nehádali.

V březnu nás navštívily ještě naposledy slečny se sociometrií, pan farář s biblickým příběhem i moc fajn paní policistka s preventivním programem o vztazích a šikaně. Vypravili jsme se také do kina na tři filmy z festivalu Jeden svět. Příběhy se týkaly dětí, trpělivé cílevědomé mongolské dívky, která se rozhodla stát se hadí ženou, nizozemského chlapce, který si neví rady se svým násilným chováním a Rozárky z Prahy, která se snaží aktivně pomáhat druhým. Myslím, že jsme se opravdu důkladně museli zamyslet, myslím všichni, podle ticha v sále a pozdějších rozhovorů, jak jiné světy každý z nás prožíváme. V březnu jsme se také už tradičně vypravili do Zoo na velmi zajímavou prohlídku na téma Ohrožené druhy živočichů, kdy jsme si snad uvědomili, že každý z nás má možnost ovlivnit svět, ve kterém žije. V březnu nás také čekalo třídní a pak i školní kolo básničkové soutěže. Někteří z nás byli moc šikovní, jiní méně. Také jsme si napsali soutěž matematický Klokan, ve které se nám dařilo moc dobře.

Před Velikonocemi nás pak čekala akce z nejmilejších Noc s Andersenem. Tématem té letošní byl Jaroslav Foglar. Již předem jsme si zvolili skupiny, ve kterých budeme zažívat vše, co se Rychlých šípů týká, celý pátek jsme pak plnili mnoho úkolů, snad nejlepší byl ušít si skupinovou vlajku, mnoho dalších se týkalo kluků z Rychlých šípů, měli jsme také složit píseň, která by byla jakousi hymnou naší skupinky. Nadvakrát jsme si také promítli film a pustili písničky inspirované Rychlými šípy. Večer nás ale ještě čekala napínavá výprava do Stínadel, na tu jsme se těšili nejvíc. Dostali jsme mapu Stínadel a spoustu úkolů k vypátrání a hned jak jsme se po besedě s paní spisovatelkou Váchovou posilnili pizzou, vyrážely jednotlivé skupinky do tmy velkoměsta. To byste nevěřili! Našli jsme nejen obrázek Rychlých šípů a ježka v kleci, ale i spousty záhadných nápisů na zdech a věřte nebo ne honili jsme i Široka! Ve třídě jsme si ještě dlouho povídali a vůbec se nám nechtělo spát. A teď už se moc těšíme, až ve foglarovské hře, tentokrát s Hochy od Bobří řeky budeme pokračovat na škole v přírodě!